Často jen tak strčím hlavu do lednice a splácám dohromady, co tam najdu. Často se to pak nedá jíst. Naštěstí se druhý případ netýká výše zmíněné rajčatové polévky.
Když náš táta není doma, nemám ve zvyku příliš vyvařovat. Ono taky není moc pro koho. Malý prcek je sice "jedlík", ale asi si dokážete živě představit, jak velkou porci dokážu vsoukat do ročního dítěte. Obzvlášť, je-li bytostně přesvědčeno, že nic lepšího než Sunar stále ještě nikdo nevymyslel.
A Sára! To je kapitola sama o sobě. Ta je naopak přesvědčena, že ji chci doma vařeným jídlem nejspíš otrávit. Za vděk vezme masem (resp. řízkem) a rejžičkou (suchou). Vše ostatní je hnusné. A je jedno, jde-li o jídlo sladké či slané, s těstovinou, s bramborem. Cokoliv co není rýže a řízek její mozek označil za nepoživatelné.
A tak v rámci zachování svého duševního zdraví vařím rychle a efektivně. A taková je i dnešní polévka. Rychlá, chutná a efektivní. Ideální, když se vám nechce. Super, když se potřebujete zahřát a zasytit zároveň. Skvělá, když přijde někdo, koho jste nečekali, a tváří se, že má hlad.
Suroviny na 4 porce:
- 2 lžíce olivového oleje
- 2 středně velké cibule, nakrájené nadrobno
- 2 stroužky česneku, nasekané nadrobno
- 2 konzervy krájených rajčat
- 1/2 litru vývaru
- 1 menší cuketa, nakrájená na kostičky
- cca 10 malých sterilovaných, nakládaných kukuřiček, rozkrájených na menší kousky
- sůl, bílý pepř
- 1 lžíce třtinového cukru
- velká hrst nasekaných bazalkových lístků
- mozzarella nebo parmazán na dokončení
Po uvedeném čase do hrnce vložte cuketu, baby kukuřičky a znovu 10 minut provařte. Ve finále dosolte, dopepřete a mírně oslaďte třtinovým cukrem. Těsně před podáváním vmíchejte bazalku a při servisu polévku ozdobte buďto natrhanou mozzarellou, nebo strouhaným parmazánem.
Dobrou chuť!
PS: Sára dnes slaví své 4. narozeniny. Čtyři roky života s ní utekly jako nic. Doslova mi propluly mezi prsty. A přitom pořád živě vidím její první pohled, úsměv, zub, prožívám naši první prořvanou noc bez spánku a slyším její první "máma". Poprvé s ní jdu na koupaliště, kupuju první boty, učím ji jezdit na odrážedle. Je to jako včera, a přitom včera... Včera mi nejspíš pila krev tím, jak dokáže být drzá. A jak je vzpurná. A poslouchat nechce. Už mi vyrostla a lepší to nebude.
Je krásné sledovat jak roste. Ale je mi z toho smutno, i když tak nějak hezky smutno.


Žádné komentáře:
Okomentovat